SVÁTOSTI

       Křty dětí a dospělých

Křest představuje začátek křesťanského života, kdy se poprvé setkáváme s Kristem tváří v tvář. Je to chvíle, během které se nám předává semínko víry, o které máme pečovat, aby z něho vyrostl strom přinášející dobré ovoce. 

Křest je cestou z říše smrti do života; je branou do církve a počátkem trvalého společenství s Bohem. Při křtu jsou nám odpuštěny všechny hříchy, jsme vytrženi z moci smrti a pozváni k životu v radosti.

Křest je nutným předpokladem pro přijetí dalších svátostí.

Podmínky přijetí křtu:

• veřejně vyznaná víra ve spásu skrze Ježíše Krista
• příprava 
• kmotr starší 16 let, praktikující víru

Malé děti mohou být pokřtěny, pokud budou v křesťanské víře také dále vychovávány. Alespoň jeden z rodičů má být schopen dítěti předat víru slovem a hlavně příkladem věrného plnění náboženských povinností.

Ke křtu je potřeba opatřit křestní svíci a křestní roušku (může se o to postarat kmotr).

Před křtem probíhá na faře příprava rodičů na křest dítěte. Při setkáních se také domluví datum křtu. Pro zápis do farní matriky je zapotřebí: rodný list dítěte, jména a adresy kmotrů.

U dospělých probíhá příprava na svátost křtu individuálně. Je třeba se domluvit s knězem.

Místem křtu má být místní farnost, neboť křtem se nový křesťan zapojuje do místního farního společenství. Pro křest v jiné farnosti je třeba vyžádat písemný souhlas příslušného kněze.

Ježíš Kristus zemřel za všechny lidi. Proto cestu ke spáse mohou nalézt i všichni ti, kteří neměli příležitost skutečně poznat Ježíše a víru a kteří s upřímným srdcem hledají Boha a žijí podle svého svědomí (tzv. křest touhy).

         Svátost manželství

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby byli jedno a aby byli obrazem Božím. Proto to je jediná svátost, kterou neuděluje církev, ale kterou si udělují manželé navzájem. Církev zde vystupuje pouze jako svědek tohoto spojení a manžele provází požehnáním.

Ve svátosti manželství také vidíme obraz vztahu Krista a církve. Svatý Pavel píše v Listě Efezským 5,31: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev."

V křesťanském manželství se má láska a věrnost Krista ke své církvi, stát viditelnou. Mezi dvěma lidmi se tedy děje to, co se děje mezi Kristem a církví.

Podmínky přijetí svátosti manželství:

• křest alespoň jednoho z partnerů
• být svobodný nebo ovdovělý
• plnoletost
• uznání jednoty, věrnosti a nerozlučitelnosti manželství
• souhlas s přijetím dětí
• dva svědci

Sňatek mezi katolíkem a nekatolíkem (nepokřtěným) lze uzavřít za podmínek, že nebude bránit partnerovi ve víře a dovolí v katolické víře vychovat děti. Dále je nutný souhlas biskupa, tzv. dispens, který si vyžádá kněz od biskupa.

Pokud katolický křesťan uzavřel jen civilní sňatek, může dodatečně požádat o zplatnění před církví. Do té doby nemůže chodit ke sv. přijímání, být kmotrem, ale zůstává členem církve. O své situaci se může poradit s knězem.

Je vhodné, aby zájemci o svátost manželství přišli na faru aspoň šest měsíců před plánovanou svatbou, aby se zařídilo vše nezbytné a byl čas na potřebnou přípravu. Podle současných zákonů má církevní sňatek platnost i před státem.

V naší olomoucké arcidiecézi se uzavírá církevní sňatek pouze v kostele, jelikož na tomto místě se scházejí věřící, v modlitbě si vyprošují požehnání do života a přijímají zde svátosti. K tomuto účelu byl chrám vybudován a posvěcen. Ve venkovních prostorách se tedy svatby nekonají.

           Svátost smíření

Svátost smíření (zpověď) je vyvrcholením pokání křesťana, v níž se odpouští hříchy mocí Kristovou.

Ke svátosti smíření lze přistoupit v naší farnosti 30 minut před každou mší svatou nebo kdykoli po domluvě s knězem.

Podmínky přijetí svátosti smíření:

• lítost - tj. bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojeného s předsevzetím v budoucnu již nehřešit
• vyznání hříchů před knězem - je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy, kterých je si kajícník vědom, u všedních (každodenních vin) není zpověď nezbytná, ale vhodná. Pravidelná svátost smíření spojená s vyznáním všedních hříchů pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem.
• zadostiučinění (pokání) - po rozhřešení musí kajícník vykonat něco navíc, aby poděkoval za odpuštění hříchů. Musí vykonat pokání (modlitba, almužna, služba bližním, skutky milosrdenství)
• svátost smíření je nutná minimálně jedenkrát za rok - nejlépe o velikonocích, doporučuje se jednou za měsíc

Těm, kdo přistupují ke svátosti smíření, se dostává od Boha odpuštění a zároveň se smiřují s církví. Při běžném pravidelném slavení svátosti smíření je vhodné se dobře připravit řádnou reflexí života a modlitbou. Doporučuje se inspirovat tzv. "zpovědními zrcadly".

Odkaz k přípravě na svátost smíření zde: https://www.pastorace.cz/texty/knihovna/priprava-ke-svatosti-smireni

               Eucharistie

Kristus den předtím, než za naše hříchy zemřel na kříži, pozval apoštoly ke společnému slavení večeře. Nad nekvašeným chlebem Ježíš říká: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává" a nad kalichem požehnání: "Toto je moje krev, krev nové smlouvy, která se za vás vylévá. To čiňte na mou památku". 

To, co má brzy přijít není prohra, ztroskotání. Jeho smrt má smysl. Podobně jako chléb, který je sněden a víno, které je vypito, nejsou něčím, co je zničeno, ale co požitím dává sílu, co udržuje život a co také jako společné jídlo zakládá společenství. Ti, kteří byli shromážděni kolem Ježíšova stolu, jsou tímto pokrmem sjednoceni, mohou se vnímat jako jeho tělo. Jsou do něj "vštípeni" jako ratolesti do vinného kmene, jsou jako pšeničná zrna z mnoha klasů, z nichž se stal jeden chléb. Jsou bratry a sestrami, neboť skrze společný kalich v nich koluje jedna krev. Jsou jedné krve s Kristem, ale i mezi sebou navzájem.

Podmínky přijetí eucharistie:

• být pokřtěný a věřit v přítomnost Krista v eucharistii
• žít v přátelství s Bohem (bez těžkého hříchu)
• nebýt v církevním trestu
• žít řádně povinnosti svého stavu
• příprava (U dětí se předpokládá výuka náboženství; doporučuje se ve 3. třídě. U dospělých příprava po domluvě s knězem.)

Eucharistie nás hlouběji spojuje s Ježíšem Kristem, i se společenstvím věřících - činí nás živým článkem Kristova těla, obnovuje v nás milost, kterou jsme přijali ve křtu a v biřmování a posiluje nás v boji proti hříchu.

Ke svatému přijímání je možné přistupovat denně, výjimečně dvakrát denně a to za podmínky, že jsem při druhém přijetí eucharistie byl účasten celé mše svaté.

Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídla a pití (obyčejná voda a léky se mohou konzumovat i během tohoto půstu). U nemocných není nutné tento půst dodržet. Církev doporučuje věřícím, aby přijímali svaté přijímání, kdykoli se účastní eucharistické oběti. Za povinnost jim to ukládá alespoň jednou do roka.

Biřmování

Pochází z latinského slova - firmo - které se překládá jako upevňovat, posilovat.

V naší farnosti se přijímá svátost biřmování přibližně jednou za 5 let.

Ve svátosti biřmování jsou pokřtění pevněji spojeni s církví a obdarování silou Ducha svatého, aby byli schopni vydávat svědectví o své víře. Skrze svátost biřmování jsou uschopněni víru šířit a bránit. Stávají se tak zodpovědnými členy katolické církve.

Podmínky přijetí biřmování:

• křest
• žít v přátelství s Bohem (bez těžkého hříchu)
• věk (min. 17 let v době biřmování)
• příprava (Pro absolventy hodin náboženství na ZŠ bude příprava kratší.)
• biřmovaný kmotr

Při biřmování je duši pokřtěného křesťana vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze přijmout pouze jednou v životě a která působí vzrůst křestní milosti. Dar ducha svatého je moc shůry, v níž biřmovaný vydává věrohodné svědectví vlastního života a stává se tak Kristovým svědkem.

Svátost je udělena skrze vkládání rukou a mazání vonným olejem (křižmem) na čele a vyslovením formule: "Přijmi pečeť daru Ducha svatého". Svátost uděluje za normálních okolností biskup, je-li to potřeba, může k tomu biskup pověřit i nějakého kněze. V ohrožení života může biřmovat každý kněz.

        Pomazání nemocných

Teprve v nemoci člověk vidí, jak velký dar je život a jak je krásné, když jsme zdraví. Zdravý člověk na to často zapomíná. Nevšímá si, že nic nemá pevně ve svých rukou, že celý život i čas, který má k dispozici, je Božím darem. Máme tento dar v rukou jen tak dlouho, dokud nám ho Pán dopřává. A tak může vést nemoc k pokornému poznání naší lidské omezenosti a k spásnému přehodnocení hodnot.

Svátost smí, i opakovaně, přijmout každý vážně nemocný křesťan, nebo člověk před vážnou operací a každý starší 65 let.

Pomazání nemocných je posilující modlitbou pro nemocné a trpící pokřtěné lidi, a také pro lidi v nebezpečí smrti. Je to prosba o sílu, aby nemocný dokázal své utrpení trpělivě snášet a obětovat za druhé.

Před přijetím této svátosti je dobré očistit si své srdce ve svátosti smíření.
Ke svátosti se používá olivový olej, svěcený na Zelený čtvrtek biskupem.

Pomazání se děje na čele a na obou rukou, kněz nemocné maže olejem nemocných a přitom říká: "Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní." Tomu předchází úkon kajícnosti, úryvek z Písma svatého a modlitby.

Svátost pomazání nemocných má tyto účinky:

• Spojuje nemocného s Kristovým utrpením k jeho vlastnímu prospěchu i k prospěchu celé církve.
• Přináší mu útěchu, vnitřní pokoj a odvahu, aby snášel kříž své nemoci nebo stáří s odevzdaností a křesťanskou zralostí.
• Odpouští hříchy nemocného, pokud jejich odpuštění nemohl obdržet ve svátosti smíření (např. je už v bezvědomí).
• Dává mu sílu k uzdravení, pokud to prospívá ke spáse duše.
• Připravuje ho na přechod z života časného do věčného.